sobota 19. října 2013

31.den

Z pohybových aktivit nabízených v rámci tělocviku jsem si zvolila nordic walking, což je chůze s holemi. Vcelku legrace sledovat, jak jde tímto způsobem patnáct lidí za sebou. Už v předchozím studiu jsem si tento předmět zapsala, protože se mi líbila místa, kam jsme vyráželi. A ani letos jsem nebyla zklamaná. Na začátek sice děsná fuška vylézt do obrovského kopce, ale ty rozhledy, co následovaly, ty byly krásné. Jen mě mrzí, že já, která jinak všechno fotím šikmě, jsem "narovnala" velmi vykřivený komín.

Šikmý komín v Maloměřicích.


Bývalý lom a kus Brna v dáli.

pátek 18. října 2013

30.den

Naše rostlinstvo v okně. Ještě chvíli bude mít dostatek světla i relativní tepelnou pohodu. Pak bude přesunuto do vnitrozemí. Kvetynkám mráz nesvědčí.


čtvrtek 17. října 2013

29.den

To se tak zpod skloněných stromových větví ozývají rány.  Ale než se člověk dostane k rozdávání ran, musí se naučit kroky.

Krok sem, krok tam, co já s mečem udělám.
Ne, ten není můj.

středa 16. října 2013

28.den

Výlet na jih. Potřást pravicí Jodidově babičce a pak zase zpátky. Domů, do Brna.

Kraj někde před Břeclaví.

pondělí 14. října 2013

Dýňová polévka

Podzim znamená dýně. Pro mnohé jen ty vyřezávané, pro mě hlavně ty na talíři. A taková dýňová polévka od maminky, to je radost největší. Ale dostat z maminky nějaký recept, to je úkol hodný nadčlověka, tedy mé milé sestry (díky, Pájo). Pokud máte obavy, že příprava bude příliš komplikovaná, klidně je odhoďte. Žádné kokosové mléko, pomerančová kůra či muškátový oříšek.

26.den

Když už jsem jednou vymámila dýňový recept a věděla jsem, že dýně z domova uzmutá je na okně tak smutná, vrhla jsem se do přípravy chutné krmě. Pokud budete chtít, recept naleznete zde. Doporučením budiž fakt, že chutnalo i Terce, která se jen tak s něčím nespokojí a vůči novým pokrmům je mírně nedůvěřivá. (Přidala si ;-) )

Cílem je upatlat co nejvíc nádobí.

neděle 13. října 2013

25.den

Když jsem se vrátila z Prahy domů, čekala na mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Druhá matrace. Ač se nijak nebráním spolubytí s Jodidem, mačkání se ve dvou osobách na 90 centimetrů široké matraci jsem měla za celý rok přespávání v různých domácnostech tak akorát. Teď už jen listopadový rošt a v prosinci budeme majiteli celé postele. Sláva!

sobota 12. října 2013

24.den

Koupila jsem si novou psací potřebu. Bombičkové pero. Drží se jedna báseň, ani mé prsty ztýrané z výroby rozbušek neprotestují. Dokonce i Pavlínce se líbilo. A to natolik, že mi s ním opsala maminčin recept na dýňovou polévku.


pátek 11. října 2013

23.den

A je tu opět oblíbený pátek ve škole. Tentokráte byl zpříjemněn oříškovým kafem z termosky od Zeldy a svačinou z mé dílny. Jak to kafe na mě působilo, můžete vidět na fotografii. (Ne, vůbec nemáme šikmé stolečky v naší prehistorické učebně.) Nebo se zeptat Páji, za kterou jsem jela po škole do Prahy. I po velmi dlouhé cestě jsem večer seděla na karimatce, nadskakovala a rychle hovořila.

Oříškové, víme?

středa 9. října 2013

Jen tak naokraj


21.den

Včera jsem snídala na Špilasu, dneska s KISKem. Součástí Motivačního kurzu totiž byla i vědomostní soutěž pro družstva a já byla čirou náhodou členkou a mluvčí toho vítězného. Jakožto cenu jsme získali šanci snídat s modlami KISKu ;-) Dala jsem si holandský toust, seděla vedle šéfa šéfů a princezny Zeldy. Aby nedošlo k omylu, chlapec s buřinkou není princezna Zelda, i přes to, že princezna je spíš princ.

úterý 8. října 2013

20.den

Základem každého dne je pro mě snídaně. To už víte. A snídaně na krásném místě ve společnosti milých lidí vám zpříjemní ještě několik dalších dnů. Dovolte, abych vám "představila" sestavu, jež se zúčastnila Snídaňového šáňa na Špilasu.

Hezký den, přejeme.

pondělí 7. října 2013

19.den


Kolaudace nového sídla KráKá. Dalo by se říci komorní akce oproti jiným sessions, které jsme kdy pořádali. Pár exemplářů už patří k pracujícím, někteří z této množiny jsou zahrnuti ještě v množině studentů. A tak se chodí spát před půlnocí...

neděle 6. října 2013

18.den


Mírně usměrněný chaos. Nevadí, že spíme dva na jedné matraci, hlavně, že jsme přestěhovali tu mrchu skříň. Ve třech jsme ji neunesli, pak ji Jodid vzteky málem roztřískal. Načež Kalamita vyrazila pro kamarády a my jsme s Jodidem té skříni odmontovali dveře. A ejhle, najednou ji unesli dva chlapi. Ty dveře jsou totiž s extra vrstvou dřeva. Té růžové stěny se pokusím co nejdřív zbavit...

sobota 5. října 2013

17.den

 

Za touto fotkou je příběh utopeného stanu v Krnově a deště, který odplavil BPA. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Počasí bylo sice chladné, ale krásné. Skřeti a trpaslíci se v bitvě o Morii střetli už po jedenácté a já měla možnost fotit tolik, co čočka dovolila. Ta smečka nahoře nakonec trpoše a předehřáté konzervy (večeře=elf) porazila. 

Sláva Nasraným slunkám!

pátek 4. října 2013

16.den


A zase domů. Sotva jsem ve dvě ráno dourovnala bedny tak, aby nám zavazely méně než strašně, už jsem vstávala do školy a pak s taškou na rameni seděla v autobuse z Přerova domů. Ten dým vpravo neznamená, že hoří, ale že začala topná sezóna. A tak se nechám překvapit s jakým vynalézavým sajrajtem v kotli se sousedi letos vytáhnou.

15.den

Dnešek se stal dnem stěhovacím. Sláva Kalamitě. To je, pěkně prosím, slečna s dodávkou a ochotou přestěhovat můj neskromný majetek z vísky na Valašsku do Brna. Už tu možná padla ta věta o čtyřech bednách s knížkama, dvou taškách s oblečením a bednou jídla. No, tak tomu je záhodno přidat rozložený stůl (Kráva Beáta opět na scéně) a skříň.

Zastávka na ostře sledované benzínce.

Motivační kurz

Marně přemýšlím, jakou formu pro tento příspěvek zvolit. Jestli tu na velikonočního beránka, nebo bude muset stačit srnčí hřbet? Strávila jsem totiž pár prima dnů se svými kolegy (čti spolužáky a spolužačkami) a našimi kantory na Motivačním kurzu.

čtvrtek 3. října 2013

14.den


Fotografie vám možná bude připadat snídaňová, ale skutečnost se blíží pozdně odpoledním hodinám, neb onu zázračnou rouru, tubu, pixli od Mixitu jsem si vyzvedávala s Jodidem. A toho jsem po noční  opravdu nechtěla budit jen proto, aby si se mnou udělal výlet do Sklizena u Semilassa. Já vím, mohla jsem jet sama, ale to velkoměsto mě děsí ;-)


Díky, Pájo.
Překvapila svou velikostí.

středa 2. října 2013

13.den

Den by měl začínat snídaní, alespoň ten můj. Jinak hrozí, že budu nevrlá, protivná a do hodiny možná i na zemi, neb sebou švihnu z nedostatku živin. Tento den začal naprosto ideálně, tedy pomalu.

úterý 1. října 2013

12.den

Den návratu zmotivovaných členů KISKu. Kdybych zapomněla, jak se jmenuju, stačilo se podívat do zrcadla nebo na svou hruď. Nedivte se, že je každé písmenko jiné. Jedno každé má svého vlastního autora, od kterého jsem jej vyzískala za zodpovězení zvídavého dotazu. (Co piješ? Odkud jsi? Zmrzlina?)